Jednoho bouřkového nedělního dopoledne letošního léta vyrážíme po mé domovině. Roky spolu hrajeme biblické žalmy, které zhudebňuji, ale dnes budu chtít po muzikantech něco jiného. Uběhnout ve vedru stovky metrů, tu sprintem, tu na pohodu. Kopec i rovinka. Dojet až k závoře u rozestavěné vozovky v Podbrdech a pak pokračovat hezky pěšky a naboso a navíc s klarinetem v ruce, i když je člověk takový elegán jako náš klarinetista Filip Korsa. Na stráně nad Nesvačily dotáhnout kontrabas i akordeon a pak tam hrát, tančit, běhat a objímat se. A pořád se mile usmívat, i když vedro už je k nesnesení a akordeon se brzy pronese, že, Pavlo Koudelková. A zároveň přemlouvat bouřkové mraky, aby ještě chvilku vydržely. A když se spustí liják, tak zapadnout do Baru u Emy na Lhotce u Svinař a trpělivě několikrát vcházet a vycházet, nástroje vybalovat a sbalovat a pivo pít tak akorát rychle, aby se všechno stihlo… Spolu s mladým talentovaným filmařem Tondou Švarcem, kterého známe ze studentských filmů, natáčíme materiál na tři klipy. A muzikanti žasnou, na jaká úžasná místa je beru.

Okolí Všeradic a Podbrd – silničky i lesní cesty, asfalt i křoví, několik ve vedru poměrně úctyhodných sportovních výkonů a hlavně spousta legrace, když jsme točili s kameramanem v kufru auta. A když náš zpěvák Janík Zajíc za běhu vrhal téměř hollywoodské úsměvy. To vše jako vizuální kulisa k žalmu 13. „Jak dlouho ještě budeš na mě zcela zapomínat, Bože,“zpívá v něm Lucka Soljaková a kytarový doprovod nezapře punkovou minulost našeho kytaristy Vaška Krále. A závěr bude ovšem patřit bývalé všeradické synagoze, za jejíž propůjčení děkujeme Janě Šmardové Koulové.

Opuštěná a chátrající, v létě zcela zarostlá, ale o to fotogeničtější zvonice na Borku u Suchomast hraje v žalmu 25 Pozvedám svou duši, který jsme pojali velmi starodávně s varhany, v klipu ovšem s téměř akrobatickým číslem našeho klávesisty Filipa Klineckého. Jak se i s klávesami do onoho okenního výklenku nahoře ve zvonici dostal, se mě neptejte, tuhle scénu jsem vidět nechtěla.

Stráně nad Nesvačily spolu s Barem u Emy si zahrají v žalmu 133. Jak je to dobré… v lásce když přebývá s druhem druh...“ zpívá se v něm a hudební aranže nezapře naši vášeň pro klezmer.